[ články | knihy | rozhovory | o projektu ]  
 

 

Tichý P. ~ O čem mluvíme?, Filosofia, Praha 1996
Autor výběru: lb, Rok: 2005

::

Vybrané poznámky a pasáže:

Úvod

Jako malý se Tichý zeptal „Které kuře jo tohle?“ Od té doby se snaží na tuto otázku odpovědět.

Predikátová logika

Predikátová logika: „Honza je hloupý“ – „Honza“ je předmět, „je hloupý“ je pak predikátem, tedy funkcí, která připisuje pravdivostní hodnotu.

Smysl a význam – Sinn und Bedeutung

Frege rozlišoval význam (Bedeutung, extenze) a smysl (Sinn, intenze). Toto rozlišení je patrné například na výrazech: „první prezident ČR“ a „autor Zahradní slavnosti“. Význam obou výrazů je stejný, je to Václav Havel. Smysl je však různý podle způsobu prezentace Václava Havla.

Výraz: „Jitřenka je planeta.“ Jitřenka referuje k vesmírnému tělesu, Venuši. Smyslem Jitřenky je proto funkce – nejjasnější objekt na ranním nebi – přičemž hodnotou této funkce je v tomto světě planeta Venuše. Samozřejmě je myslitelné, že nejjasnějším objektem by mohlo být i jiné vesmírné těleso.

Jitřenka a večernice jsou dvě různé funkce, které pro aktuální svět a čas nabývají stejnou hodnotu, planetu Venuši. „Lukáš myslí na Jitřenku“ není totéž jako „Lukáš myslí na Večernici“.

Soubor předmětů, např. třída planet, může být určen buď svými prvky nebo nějakou vlastností, kterou musí prvky splňovat.

„Lukáš myslí na prvního prezidenta ČR“ ale zároveň nemyslí na „manžela Dagmar Havlové“. Zdá se, že výrazy vyjadřují určité objekty, ale nepojmenovávají je.

A:„První prezident ČR“ a B:„Václav Havel“. A není totožné s B! Proč? Petr Pithart usiloval o to stát se A, nikoliv B. Václav Klaus byl zvolen A, nikoliv B. Václav Havel byl pouze nahodile A, ale nemohl nebýt B. Výraz: „Václav Klaus je prezident ČR“ neznamená „=“, totožnost, ale že „Václav Klaus“ obsazuje a plní „úřad prezidenta ČR“.

Konstrukce „9-2“ je odlišná od „7“. „9“ a „2“ nejsou součástmi nebo složkami čísla „7“. Výraz „9-2“ pouze ukazuje cestu funkce, která vede k číslu „7“.

Cíle vědy

Určit, který z nesmírného množství myslitelných světů je tím skutečným, se zdá být hlavním úkolem vědy. Dosahujeme však pouze toho, že určité světy vyčleňujeme jako neskutečné. Vědět, který z možných světů je tím skutečným, se rovná vševědoucnosti. Ten, kdo jej dokáže identifikovat, může okamžitě rozhodnout pravdivostní hodnotu kterékoli propozice.

Komunikace

Kdyby znalost aktuálního světa (toho skutečného ze všech myslitelných) byla jedním z předpokladů pochopení toho, co nám promluva sděluje, bylo by sdělování zbytečné. Pokud bychom tuto znalost měli, nemohlo by nás takové sdělení poučit v ničem novém.

zpět