Dystopie představuje multimediální prvotinu, díky které jsem byl přijat na Fakultu výtvarných umění. Natočil jsem ji s přáteli doslova „na koleně“ a odevzdal jako domácí práci při přijímacím řízení. K dispozici jsme měli pouze vypůjčenou školní analogovou videokameru a dva videorekordéry. Střih probíhal metodou pokus omyl, kdy jsem na jednom přístroji stiskl rukou tlačítko PLAY a na druhém tlačítko REC. Inspiraci ranou tvorbou Davida Lynche při psaní scénáře by bylo marné zapírat a stejně tak i fakt, že naše odhodlání a filmařská houževnatost měly náskok několika hvězdných let před potřebnými zkušenostmi, sebereflexí i znavenou uvážlivostí dospělosti. Jedině díky těmto okolnostem mohl vzniknout amatérský film, který ovlivnil ručičku mého životního kompasu na mnoho dalších let směrem k experimentům a hledání hraničních možností vlastního vyjádření.
|
