|
|
Kuhn T. S. ~ Struktura vědeckých revolucí. OIKOYMENH, Praha 1997
Autor výběru: lb, Rok: 2005
::
Vybrané poznámky a pasáže:
Paradigma
Paradigma – model problémů a jejich řešení.
Staromódní teorie
Staromódní teorie nejsou v principu nevědecké jen proto, že byly odloženy stranou.
Řešené problémy
Příklady potřeb řešení problémů, které vedly ke změnám paradigmatu: potřeba vysvětlení polohy hvězd, jejich velikosti, periodicity zatmívání slunce a měsíce, dále hmotnost materiálů, jejich vodivost, barva atd.
Počátek objevů
Objevy začínají tak, že si vědci uvědomí nějakou anomálii v rámci očekávaných výsledků , tj. poznají, že příroda nějak porušila očekávané výsledky, jež plynou z paradigmatu, které v normální vědě vládne. Objev pak pokračuje více méně rozsáhlým průzkumem oblasti anomálie.
Povaha objevu
Pokud by držení znečištěného kyslíku bylo totéž jako jeho objevení, pak by každý s lahví atmosferického vzduchu byl jeho objevitelem
Experiment s kartami, očekávání a výskyt anomálie
Bruner a Postman v rámci psychologického experimentu, který by si zasluhoval širší publicity i mimo obor, v němž byl uskutečněn, žádali experimentál ní osoby, aby po krátké, odměřené době, po kterou si prohlíželi určitou sadu hracích karet, tyto karty identifikovali. Většina z těchto karet byla normální, ale některé byly anomální, např. piková šestka byla červená a černá čtyřka srdcová. Každá experimentální fáze spočívala v tom, že se jedné osobě ukazovala jedna karta, a to v sérii postupně narůstajících expozičních časových intervalů. Po každé expozici byla pokusná osoba dotázána na to, co viděla, a experimen tální fáze byla ukončena v okamžiku, kdy bylo dosaženo dvou po sobě jdoucích správných identifikací karet.
Některé osoby identifikovaly dokonce i při nejkratších expozič ních dobách většinu karet a po malém prodloužení expoziční doby všichni identifikovali všechny karty. Normální karty byly obvykle rozpoznány správně, ale karty anomální byly téměř vždy bez zjev ných zaváhání nebo rozpaků identifikovány jako normální. Černá srdcová čtyřka mohla být například identifikována jako čtyřka káro vá i srdcová. Pokud si pokusné osoby nebyly vědomy toho, že je tu nějaká potíž, bezprostředně přizpůsobovaly svou zkušenost pojmo vým kategoriím, které měly z předchozí zkušenosti. Nechceme snad tvrdit, že by pokusné osoby viděly něco jiného, než co identifikova ly. Pokud byly vystaveny vyšší expozici anomálních karet, začaly pochybovat a začaly se u nich objevovat náznaky toho, že si jsou vědomy nějaké anomálie. Například při spatření červené pikové šestky někteří říkali: Je to piková šestka, ale něco s ní není v pořádku - má červený okraj. Další zvýšení expozice anomálními kartami mělo za následek ještě větší pochyby a zmatek, až konečně, a někdy zcela náhle, začaly některé z osob identifikovat karty bez zaváhání. Navíc, pokud se jim to podařilo u dvou nebo tří anomálních karet, měly dále méně potíží s kartami ostatními. Některé osoby však nebyly vůbec schopny provést nutné přizpůsobení svých katego rií. Dokonce i při čtyřicetinásobku průměrné doby expozice nutné k rozpoznání normálních karet nebylo více než 10 procent pokus ných osob schopno správně identifikovat anomální karty. Osoby, jimž se rozpoznání nedařilo, často zakoušely silnou osobní úzkost. Jeden z těchto lidí vykřikl: „Nemůžu už rozeznat žádnou z těch barev. Vůbec to v tuhle chvíli nevypadá jako karty. Nevím, jaká barva to teď je, nebo zda to jsou piky nebo srdce. Dokonce si ani nejsem jist, jak piky vůbec vypadají. Bože! V příštím oddíle uvi díme, že vědci se občas chovají stejným způsobem.
Tento experiment, ať už proto, že představuje určitou metaforu, nebo proto, že odráží povahu lidské mysli, skýtá nádherný příklad a přesvědčivé schéma procesu vědeckého objevu. Ve vědě i v poku su s hracími kartami vycházejí novinky na pozadí, které je tvořeno očekávanými výsledky, najevo jen obtížně a narážejí na odpor. Zpo čátku je obsahem zkušenosti pouze to, co bylo předjímáno a co je obvyklé, a to i tehdy, jsou-li pozorování stejná jako ta, při kterých dojde později k objevu anomálií. Další seznamování se s věcí však ústí ve vědomí, že něco není v pořádku, nebo že se věc vztahuje k působení něčeho, co již předtím nebylo v pořádku. Toto uvědomě ní anomálie otevírá časový úsek, v němž dochází k přizpůsobování pojmových kategorií a který trvá, pokud se to, co bylo původně anomální, nestane něčím očekávaným. V tom okamžiku je objev završen.
Vědecký model
Každý vědecký model se vyznačuje dolaďováním, které může trvat i staletí (např. Ptolemaiův planetární systém), složitost takového systému většinou narůstá rychleji než jeho přesnost (např. změť epickylů a deferentů v Ptolemaiově planetárním systému), neshoda s pozorováním, která je v modelu odstraněna na jednom místě, se opět časem projeví jinde.
Změna vědecké orientace - paradigmatu
Když nedávno jeden vnímavý dějepisec zpozoroval klasický případ změny vědecké orientace způsobené změnou paradigmatu, popsal jej jako: „uchopení hole za opačný konec", jako proces, který zahrnuje: „takové zacházení se stejným souborem dat jako dříve, a s tím, kdy se tento soubor umístí do nového systému vzájemných vztahů a datům se tak dá nový rámec". Jiní, kteří tuto stránku vědeckého vývoje zaznamenali, zdůraznili její podobnost se změnou vzhledu útvaru (visual Gestalt): znaku nakresleného na papíře, v němž byl původně spatřován pták a který se nyní jeví jako antilopa - nebo naopak..
Experimentální osoba, která si nasadí brýle s převracejícími čočkami, zprvu vidí celý svět hlavou dolů. Zpočátku pracuje vnímací ústrojí tak, jak bylo naučeno bez brýlí - výsledkem je úplná ztráta orientace a vážná osobní krize. Avšak poté, co se pokusná osoba začne učit, jak zacházet s tímto novým světem, se celé její vizuální pole převrátí. Obvykle se tak stane po nějakém přechodném období, během kterého je vidění jednoduše zmatené. Potom už osoba vidí předměty tak, jak je viděla před nasazením brýlí. Reakcí na změnu vizuálního pole bylo přizpůsobení tohoto samotného, původně anomálního pole. V doslovném i metaforic kém smyslu slova lze říci, že vidění člověka, který si zvykl na převracející čočky, prošlo revoluční proměnou.
Experimentální osoba, která podstoupila experiment s anomální mi kartami, zakusila podobnou proměnu. Dokud se tyto osoby po déle trvající zkušenosti nenaučily, že vesmír obsahuje anomální karty, viděly pouze ty typy karet, kterými je vybavila jejich předchozí zkušenost. Jakmile jim jednou zkušenost poskytla potřebné dodatečné kategorie, byly schopny vidět všechny anomální karty na první pohled.
To, co člověk vidí, závisí na tom, nač se dívá, a také na tom, co se na základě předchozí vizuálně-pojmové zkušenosti naučil vidět. Bez takového výcviku by, slovy Williama Jamese, existoval jen „hloupý vířící zmatek".
Odpůrci nové teorie
Když Max Plaňek v Scientific Autobiography zpětně přehlížel svou životní , dráhu, smutně poznamenal, že: „...nová vědecká pravda nevítězí proto, že by přesvědčila své odpůrce a otevřela jim oči, nýbrž proto, že její odpůrci časem zemřou a vyroste nová generace, která tuto í pravdu přijme za svou."
Teorie nahrazující teorii
Nové teorie s sebou postupně přináší více problémů než řeší v rámci nahrazení starších teorií; ovšem umožňují předvídat jevy, které byly dříve zcela nepředvídatelné.
zpět
|
|
 |
|